Zaspala jsem život

Usnout v džínech, triku, oblečená,

často se mi stává.

V posteli jsem vařená i pečená,

nelehko se vstává.

Přestože se snažím chodit spát dříve,

ráno vzbudit se dá fušku.

V osm hodin mozek můj stále dříme,

nevnímá budíku namířenou mušku.

Dále mně nedaří se vstáti,

zvláště, když do noci bdím,

v poledne vtrhne ke mně máti,

do tváře udeří mě pohledem mdlým.

Vyprchává snaha mé rodiny

se do pokoje mého vraceti.

Počet zameškaných časů - hodiny,

již nabyl počtu dvaceti.

Ob týden vynechávám hodinu nultou,

v 6:30 budík típám.

Za školu chodím, provokuji revoltou,

neboť nudou chcípám.

Následky stíhají činitele,

trest, ten mě nemine.

Napomenutí třídního učitele,

zda někdo mi promine?

Když svůj zrak na ciferník vrhám,

shledávám se vinnou.

S životem svým já mrhám,

probouzím se s kocovinou.

Zaklíněna v nekonečném kruhu

točím sebou, nevnímám.

Sama v sobě, druhu,

z očí únavu ždímám.