Vodopády

(píseň)

Na boso podél toku kráčím,

ruksak pln vin na bedrech vláčím sám.

Chodidla zšedlá špínou a prachem,

tak v nitru srdce vybledlé strachem mám.

Jako voda od pramene,

strach mne pryč od zdroje žene.

Stále dokola

proudy nesou mě dál,

nesou mě dál od mola.

Strouha se kroutí meandry, hrází,

smysl a cíl mi v životě schází víc.

Koryto své si řeka vytváří,

člověk se mění, činy přetváří líc.

Jako voda peřejemi,

zvířená jsem, úzko je mi.

Stále dokola

proudy nesou mě dál,

nesou mě dál od mola.

Kameny kluzké nohy podráží,

myšlenka ostrá do duše vráží nůž.

Znavená, tulák, do vln se kácím,

vodu mám v plicích i srdci, ztrácím růž.

Jako voda v moři Rudém

rozděleni berlou budem'.

Stále dokola

proudy nesou mě dál,

nesou mě dál od Boha...