Utkvělé představy

aneb láska jen do svatby


"Ach jo, kdybych to věděl dřív,

nikdy by to tak neskončilo,"

řekl jsem si a dlouze zív',

když 12:37 na budíku vyskočilo.


S námahou vstávám z postele,

nazouvám papuče, vlézám do županu.

Přemýšleje o obřadu v kostele

napouštím si horkou vanu.


Včera krutá věc se přihodila,

když vedl jsem si k oltáři

dívku, jež roky mojí drahou byla,

teď zbyl jen smutek ve tváři.


Stalo se to nečekaně

jak blesk z čistého nebe.

Když pošeptal jsem svojí panně:

"Ve snu viděl jsem já Tebe.


Zdobily tě modré šaty,

též vlasy spletené v copu.

Stála jsi u lesní chaty,

kolem sebe dětí kopu."


Reakce mé čerstvé družky

překvapivě v uších zněla:

"Přála bych si zlaté stužky

a oře jménem Běla."


"Moje drahá, to jen škodí,"

odpovídám nazpátek.

Ona zbledne, prsten shodí

v mžiku zmizí ze vrátek.


Zarmoucen a plný splínu

vracel jsem se domů.

Louhujíc se v rudém vínu

usnul jsem při řevu hromů.


Probouzím se v nový den

s nadějí, leč slabý z boje.

Doufám, že byl to sen,

že se vrací žena moje.


Prohlédaje města i vesnice

svěřuji se lesu, řekám.

Sedím na kraji silnice,

hlavu zabořenou v klíně

a čekám...


...

(2019)