Rytíř na hvězdném oři

Palčivější než bolest ran meči

je, když blízký přítel, bratr mlčí.

Srdce těžkne pod tíhou myšlenek,

je skryt jeho cit, není znát navenek.

Žravé otázky bez odpovědí,

promáčené oči k nebi hledí.

Pátrají po rytíři v domnění:

jedině on prozáří zatmění.

Ten, jenž na hvězdném oři přikluše,

obejme mne, spasitel mé duše.

Mečem svým on zpřetrhá má pouta

pomůže mi vstát, vyvede z kouta.

Leč náhle oba v prach se promění,

prázdno v objetí, to vše - jen snění.

Jak hvězda padající oblohou,

chvíli září, více nepomohou.