Roztáhni křídla a leť!

Když život jen trable přináší,

hle, duše má v nebi se nadnáší.

V očích zrcadlí se oblaka

volnost a svoboda srdce mé láká.

Upíraje svůj zrak v nebe,

zahlédla jsem, Tati, Tebe.

Modrá klenba posetá letadly,

my dva navzájem do oka si padli.

Hluboký nádech čerstvého vzduchu,

vzdáleni od městského ruchu.

Pozemským životem ztěžka se pachtím,

svou duší s Tebou k nebi však plachtím.

Majestátnost letadel

nad střechami citadel

nese se plynule vzhůru,

napíná na nebi obláčků šňůru.

Mezi nimi prohání se z papíru draci,

vzpomínky z dětství zvolna se vrací.

Radost ze společných chvil,

kdy si nablízku mi byl.

Duši ovanul teplý vánek,

ptačím zpěvem daruj mi spánek.

Hlavu zabořenou v hebkém peří,

křídla bílá splíny čeří.

Tak krásní, tak lehcí,

na pevnou zem vracet se nechci.

Dokud dýchám, nepřestanu toužit

moci s Tebou jak pták nad zemí kroužit.