Porodní bolesti

Kde jsi, Bože, když nemůžu oka zamhouřit?

Snad nespíš na bílém oblaku?

Tělo svíjí se v bolestivém tlaku,

atomy počaly se uvnitř mně bouřit.

Na klenbě dehtu luna svítí tiše,

s pláčem klopýtám ke chlévu.

Duše kapka úpí v záchvatu řevu,

mocnosti svádí boj v břiše.

Jakýžto musím snášeti úděl,

sténajíce na zemi chladné.

Kdo vzdává se, jistě padne,

polapen bude propastí neděl.

Copak to, Bože, Tvé oko přehlíží?

Nezajímáš se o dětí Tvých utrpení?

Toto Tvým plánem je či není?

Kéž se už konec můj přiblíží!

Uprostřed černoty, slz a strachu

rodí se naděje hvězda.

I když se to leckdy nezdá,

Bůh tvoří poklady z prachu.