Podzimní dekl

Podzimní dekl

zbytky paprsků slunce zakryl.

Kde potok tekl,

rozpit je barevný akryl.

Krůpěje ros

suchý šat krví třísní,

s chodidly bos;

smrti pach bytost mou trýzní.

Uhasl žár,

život se ku spánku uložil.

Starostí cár

poryvem větru hojně se rozmnožil.

Zamrzlá zem

jako hladina říčky,

netečná jsem,

slzy skryté jsou pod těžkými víčky.

Ledový vzduch

mnou nasáván je do plic.

Sklíčený duch

není s to dýchati sic.

Vybledlý svět

žádnou neskýtá naději,

ve zvadlý květ

složím své srdce raději.