Objetí nebeské Oběti

Tmavě modrý frak

a bělavý šat,

na láskyplné objetí dopadl mi zrak.

Jednou jedinkrát

spatřiv tu něhu,

jež dokázala vzápětí srdce rozehřát.

V závějích sněhu

bloudil jsem stále,

i ve vlnách moří tonul, hledě ku břehu.

V náruči Krále

kolébán je Syn.

On Vladařem vždy byl, dnes je a bude dále.

K obmytí mých vin

On sám je Tou z cest.

Kometě, jež padá z nebe, schází Otcův klín.

Oblohou Bůh jest,

já tvor na zemi.

Však toužím býti v nebi jednou z těch hvězd.