Novoroční vyvrcholení

Za hlasitého hřmění vítáme příchod nového roku,

se světelným mračnem ztrácí se smutky včerejší.

Víra lidí doufajících v zítřky světlejší

nepříjemně pálí mě jako sůl v oku.

Za čím uháníš s takovou vervou?

Kvůli čemu tolik utrácíš za chvilkové kraviny?

Proč vrháš se doprostřed bouřlivé laviny

a čekáš, až petardy nebi pravou tvář servou?

Planeta hemží se podvodníky, sobci a lháři,

lidská rasa nerozezná pravici od levice.

Ve vládě čím dál tím víc slyšet je levice,

mají pocit, že stačí zpovídat se faráři.

K jakým myslíš, že dojde zvratům?

Co zázračného přinese nový rok?

Domníváš se, že bude to veliký šok?

Že společnost navrátí se k dobrým mravům?

Na stole svíčková, knedlík a brusinky,

sváteční ohoz; to vše tisíckrát foceno.

Množství pokrmů není nikterak kroceno,

na pozadí Smyslu dopadají pusinky.

Z devatenáctky stává se dvacítka,

myslíš, že svět se náhle naruby otáčí?

I kdybys tak tvrdil, věz, že Realita opáčí:

změna týká se jen podoby úředního razítka.

Chvilkový pocit blaha při vzletu ohňostroje

jak vzrušení muže vyprchá, mizí v šeru.

Nikoho, člověče, nenuť, aby šel v jiném směru,

dokud sám nezměníš své vlastní postoje.