Napospas

Potácím se po ulici,

v břiše prázdno, pusto.

Vrásky vryté na mé líci,

touha pozřít sousto.

V metru prosím lidi cizí

o bůra či dvacku.

Odvaha má rychle mizí,

když uštědří facku.

Zbytky jídel sbírám z koše,

hnaný žízní, hladem.

Spávám na Letenské ploše,

pysky modré chladem.

Žádný domov, žádné vztahy,

o všechno jsem přišel.

Samoten uprostřed Prahy,

nejradši bych pošel.

Jen do tváře mé pohlédnout

zatěžko je lidem.

Od iPhonů zřídka vzhlédnou,

ignorují s klidem.

Špinavý a otrhaný,

v noci, v zimě, v prázdnu,

unaven a oslabený,

na lavičce zmrznu.