Malý chlapec

Malý přec chytrý chlapec

přál by si moct ze světa utéct.

Vzdálit se od všech těch lidí,

jež sotva na krok svůj vidí.

Bloudí sám v myšlenkách oblohy,

neb tváře ostatních prázdné jsou výlohy.

Rozum i srdce zarostlá trním,

opuštěnost jest na pořádku denním.

Rád by poznal pravé to ctnosti,

leč světské jsou projevy zlosti.

Rozeznat dobré od zlého

těžké je pro chlapce malého.

Zkaženým světem sklesle se plahočí,

důsledek hříchu bodá jej do očí.

Pln otázek a emocí

pátrá po účinné pomoci.

Lidská bytost soucit neskýtá,

člověk člověku posloužit odmítá.

Ránu bolavou v srdci maje,

dí přání vejít do Lásky ráje.

Loučí se smutně chlapec malý,

když na křídle stínu k Nebi se plaví.

Toužíc nadlidské pochopit

a Boží dlaně do těch svých uchopit.