Balada o škaredé děvě

Vevnitř i zvenčí ospalá hlava,

na čele nejedna zkřivená vráska.

Při každém pohybu v kloubech praská,

špatně se uléhá, špatně se vstává.

Modřiny, fleky, pupínky, tečky,

i bez auta pneumatiky čtyři,

tuk a sádlo se do celého těla šíří,

sladkou krví vábí komáří smečky.

Nepovažuje se za vkusnou cestu

pěstovat si vlasy zacuchané.

Po týdnech z nich i olej kane

do záděr u každého prstu.

Nehty, co se i bez laku loupou,

taktéž ustavičná funkce potních žláz,

snad by hadry své měnila zase a zas,

zvláště když zpocená stehna o sebe šoupou.

Pozorovat lýtka zarostlá chlupy,

a i všelijaké jiné partie,

které čpí, když si je člověk nemyje.

Strupy strhávat, krev utírat, strhávat strupy...

Tendence se všude škrábat.

Od pasu dolů plná strií,

toť důsledkem, že tak zhýrale žijí,

moct čímkoli a kdykoli se dlabat.

Žluté zuby, krvácející dásně,

zápach huby či z jiných otvorů,

podobna ne člověku, nýbrž tvoru.

A nejen pro toto všechno necítí se krásně...